Slovník

Neboli neživý faktor (voda, vítr, apod.), který je ovlivňován jinými abiotickými faktory, ale také faktory biotickými a sám na všechny takové faktory působí.

Je to nejnižší teplota naměřená na Zemi: -272,3 °C. Nejnižší teoretická teplota, tzv. absolutní nula, je -273,15 °C, která odpovídá teplotě 0 Kelvinů.

Je to stav, kdy vzduch je maximálně nasycen parami, nemůže tedy pojmout další vodní páru a ta se začne srážet na okolních předmětech (kondenzačních jádrech). Dochází tak k přeměně vodních par na srážky, tedy kondenzaci na předmětech, které mají nižší teplotu, než je teplota rosného bodu. Konkrétním příkladem může být zrcadlo v koupelně, když se sprchujete.

Přizpůsobení se rostlin a živočichů měnícím se podmínkám prostředí, ve kterém žijí. Adaptaci lze také chápat ve smyslu dědičného přizpůsobení organismu tvarem těla a jednotlivých orgánů (například tvar nohou), fyziologické změny (například zimní spánek) nebo chování (např. způsob lovu).

Znamená „za přístupu vzduchu“.

Takový organismus, který dokáže žít bez přítomnosti vzdušného kyslíku. Energii pro své životní pochody (dýchání) získává chemickými procesy, které nevyžadují volný kyslík, ale vázaný např. v molekule vody. Vodní kyslík je pro většinu anaerobních organismů toxický. Mezi tyto organismy patří především některé bakterie.

Jde o mezinárodně uznávanou ochrannou známku (certifikát), jež vznikla v roce 2001. Po splnění přísných kritérií ji uděluje každému novému přírodnímu kosmetickému produktu mezinárodní institut Ecocontrol se sídlem v německém Osterode. Výrobky jsou vyráběny z nejkvalitnějších surovin z kontrolovaného ekologického zemědělství, sběr surovin probíhá šetrným způsobem, neobsahují parafín, vazelínu, ani jiné ropné produkty, neobsahují syntetické konzervační, vonné ani barvicí látky, obsahuje pouze čisté rostlinné oleje, výrobky ani suroviny nejsou testovány na zvířatech a není povoleno radioaktivní ozáření k zajištění mikrobiální čistoty výrobků.

Jde o potraviny určené lidem, kteří musí dodržovat tzv. bezlepkovou dietu. Tato dieta je založena na příjmu potravin, ve kterých se nenachází lepek (gluten). V České republice jsou nejběžněji pěstovanými a používanými právě obiloviny, které lepek obsahují. Jde především o pšenici, ječmen, žito, triticale a oves. Lepek neobsahují obiloviny, jako jsou kukuřice a rýže.

Česká národní značka pro biopotraviny. Označuje produkt ekologického zemědělství. Biopotraviny jsou zpracovány z kontrolovaných a certifikovaných produktů ekologického zemědělství. Neobsahují syntetická barviva, aromatické a konzervační látky, znečišťují životní prostředí. Při výrobě se nepoužívají nebezpečné postupy (např. ionizované záření), neobsahují GMO, jsou označeny známkou BIO. Jsou to potraviny s vysokou nutriční kvalitou. Nákupem biopotravin podporujete vlastní zdraví, šetrný přístup k životnímu prostředí, produkci kvalitních bezpečných a zdravých potravin, prosperitu a sociální stabilitu venkova.

Jde o německou národní značku pro biopotraviny. Vznikla v roce 2001 a tímto šestihranem jsou označovány pouze výrobky ekologických producentů a zemědělců, kteří splňují podmínky Nařízení EHS 2092/91 o ekologickém zemědělství.

Organická bavlna má bavlněná vlákna neporušená chemikáliemi užívanými při běžném pěstování a zpracování bavlny, je tedy na dotek měkčí, voní čistěji (při zpracování se nepoužívá formaldehyd), je šetrnější k pokožce i z hlediska alergií (protože neobsahuje škodlivé chemikálie) a má vyšší stupeň prodyšnosti. Při neekologickém pěstování bavlny se používá téměř čtvrtina světových pesticidů. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) umírá na otravu pesticidy ročně 20 000 lidí a mnoho z těchto pesticidů se používá právě při pěstování bavlny konvenčním způsobem. Studie z roku 2004 na univerzitě v Łodzi prokázala, že rezidua nebezpečných pesticidů mohou být detekována i v bavlněném oblečení.

Je to organismus nebo chemikálie, která se používá ke sledování čistoty životního prostředí či ekosystému. Jsou to veškeré organismy, jejichž činnost, populace nebo stav může být použit k posouzení stavu životního prostředí. Například některé druhy lišejníků, které se vyskytují jen na místech s čistým ovzduším.

Je to označení lineárního úseku krajiny, který umožňuje migraci organismů mezi jednotlivými biocentry. Dohromady s nimi tvoří územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES). Ve většině případů jde o přírodní plochy (strouhy, meze, aleje, souvislé pásy křovin, živé ploty apod.), v ojedinělých případech může jít o pozměněnou část krajiny (pole mezi dvěma lesy) nebo o umělý prvek (přechod pro zvěř přes dálnici).

Pojem biodiverzita znamená rozrůzněnost života. Je to složitý jev o několika úrovních a Světový fond ochrany přírody ji v roce 1989 definoval jako „bohatství života na Zemi, miliony rostlin, živočichů a mikroorganismů, včetně genů, které obsahují, a složité ekosystémy, které vytváření životní prostředí“. Biodiverzita má tři úrovně – genetickou (představuje genovou variabilitu v rámci populace nebo celého druhu), druhovou (rozmanitost na úrovni druhů) a ekosystémovou (rozmanitost na úrovni společenstev a ekosystémů).

Společenstvo živých organismů, které obývají určité území vyznačující se charakteristickou tvářností (například tropický les, poušť apod.).

Jde o souhrn látek tvořících těla všech živých organismů, jak rostlin, tak i živočichů. Tímto pojmem často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické účely. Energie má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, proto se jedná o obnovitelný zdroj energie.

Jde o souhrnný výraz pro veškerý život v přírodě, včetně toho duševního.

Pro výrobu takového textilu se používají suroviny získané z ekologického zemědělství. Nejčastěji je to bavlna, ale také len či konopí. Při jejich zpracování jsou dodržovány zásady ekologické výroby. Avšak ne všechen textil označovaný „bio“ obsahuje 100 % bio vláken. Informaci o skutečném obsahu bio přízí ve výrobku poskytují bio certifikáty.

Jde o soubor veškerých biotických a abiotických činitelů, které vytvářejí životní prostředí určitého organismu. Pojem biotop se vždy vztahuje ke konkrétnímu druhu nebo společenstvu. Například biotopem bledule jarní jsou vlhká místa kolem potoků.

Výrobky označené tímto logem neobsahují syntetické sloučeniny, což jsou látky s podezřením, že negativně ovlivňují lidské zdraví a suroviny, jejichž výroba nadměrně zatěžuje životní prostředí. Výrobek nesmí obsahovat rovněž geneticky modifikované složky, parafín, vazelínu a další produkty z ropy, syntetické vonné, konzervační ani barvicí látky, chemické UV filtry a ani suroviny pocházející ze zvířat (s výjimkou včelího vosku a derivátů lanolinu). Obsahuje-li výrobek rovněž označení „bio“, znamená to, že vedle výše uvedeného pochází z kontrolovaného ekologického zemědělství.

Jde o vyšší stupeň certifikace. Takovéto kosmetické prostředky musí obsahovat bio suroviny v minimálním množství 10 % a musí splňovat podmínky CPK – viz. slovník - „CPK“.

Zelené barvivo, jehož přítomnost je nutná k probíhání fotosyntézy.

Jde o rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využití tohoto území je odstupňováno podle zón ochrany, aby se udržoval a zlepšoval přírodní stav. Rekreační využití CHKO je přípustné v případě, že nepoškozuje přírodní hodnoty. CHKO vznikají na základě vládních nařízení.

Jde o publikaci, která obsahuje údaje o kriticky ohrožených druzích rostlin a živočichů. Světovou červenou knihu vydává Mezinárodní unie pro ochranu přírody, v jednotlivých státech vydávají červené knihy národní instituce.

Představuje soupis druhů rostlin a živočichů, jejichž existence je ohrožena změnami způsobenými lidskou činností v přírodě a krajině. Druhy jsou uspořádány podle stupně ohrožení, jeho součástí je i výčet druhů již vyhynulých (tzv. černý seznam), druhů nezvěstných a seznam endemitů. Zpracovávají se v lokálním, regionálním, národním, mezinárodním i celosvětovém měřítku.

ČOV je zařízení, ve kterém se čistí odpadní vody. Nachází se v blízkosti různých provozů, kde slouží k čištění průmyslových vod, odpadních vod ze zemědělské výroby, a dále u měst a obcí, kde čistí komunální a smíšené vody (komunální s průmyslovými). Nejčastější jsou mechanicko-biologické čistírny odpadních vod, zvláštním případem je čistírna radioaktivního odpadu.

Jde o vážné narušení krajiny způsobené člověkem, a to přímo (povrchovou těžbou) nebo nepřímo (erozí vyvolanou předchozím odlesněním nebo pastvou).

Je proces degradace území na pouštní, polopouštní nebo podobně vypadající na vodu chudou oblast. Může být způsobena globálními klimatickými jevy přirozenými či vyvolanými člověkem, například spásáním dobytkem a zvěří, kácením zeleně v oblasti či nadměrným odběrem vody pro závlahu zemědělské půdy.

Je to termín převzatý z angličtiny. Popisuje opětovné zpracování materiálů nebo věcí. Toto zpracování však není natolik plnohodnotné či nemá takovou znovupoužitelnost jako u typické recyklace. Příkladem downcyclingu papíru by mohl být v první fázi kvalitní křídový papír do knihy nejvyšší kvality nebo čtvrtka pro výtvarné potřeby. Ve druhé fázi by šlo o paperbackové vydání nějakého románu či novinový papír a v poslední fází by byl kartonový nebo toaletní papír.

Eco-cert je francouzská organizace, která představuje kontrolní a certifikační orgán pro ekologické zemědělství. V současné době poskytuje kontrolní a certifikační služby 80 zemím celého světa.

Jde o agroturistiku provozovanou na certifikované ekologické farmě.

Pod pojmem ekofarma rozumíme zemědělskou farmu, kde se pěstují rostliny či chová dobytek na přírodním ekologickém základě. Podmínky splnění ekologičnosti jsou velmi přísně kontrolovány.

Jde o přírodní anomálii, například dlouhotrvající sucho. Tímto termínem se označuje poškození regulačních mechanismů biosféry, které vede k narušení nebo zničení živých organismů. K ekologické katastrofě může vést překročení koncentrací škodlivin v ovzduší, často také spojené se zvláštními mikroklimatickými stavy, například tvorbou smogu.

Tímto termínem označujeme napjatý stav mezi lidstvem a přírodou. Důsledkem podstatného zhoršení podmínek může být zánik různých forem života na zemi. Krize je podmíněna vývojem civilizace, vysokým růstem lidské populace, nenávratným vyčerpáním omezených zdrojů surovin, nárůstem znečištění půdy, vody a ovzduší, odlesňováním a růstem chemizace.

Je to termín obecné ekologie, který popisuje nároky populace určitého druhu v ekosystému. Matematická definice říká, že jde o mnohorozměrný podprostor, který v prostoru, jež je tvořen jednotlivými ekologickými faktory, zaujímá příslušná populace. Každý faktor představuje jeden z rozměrů prostoru. Mezi tyto faktory patří abiotické podmínky (teplota, vlhkost, sluneční záření), biotické podmínky (přítomnost potravy a predátorů) a zdroje (živiny).

Tento psychologický obor vznikl ve druhé polovině 20. století a studuje vztahy mezi přirozeným a umělým (člověkem vytvořeným) prostředím. Rovněž studuje vliv prostředí na psychickou rovnováhu člověka a na jeho chování.

Jde o uměle vytvořenou jednotku, která určuje, kolik metrů čtverečních Země potřebuje člověk k dané činnosti, či kolik metrů čtverečních Země potřebuje pro svůj život. Jednotka v sobě obsahuje vše od získání potravin, dopravu až po odpad, který člověk vyprodukuje. Někdy se pro přehlednost čísel používají též hektary. Umožňuje změřit udržitelnost chování jednotlivců i skupin vůči Zemi.

Tento způsob hospodaření je považován za pokrokový, bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti, a tak produkuje vysoce kvalitní a hodnotné potraviny. Prioritou zde není kvantita, ale kvalita produkce. Preferuje zásady etického přístupu k chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace a udržení biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů). Jde o jeden z prostředků trvale udržitelného rozvoje. Používá čistě organická hnojiva.

Je to označení výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Certifikát Ekologicky šetrného výrobku/služby podepisuje ministr životního prostředí a MŽP jako garant programu stanovuje kritéria hodnocení výrobků.

Věda, která studuje organismy, jejich populace, vztahy populací a společenstev, vztahy organismů a jejich životního prostředí. Je to obor biologie. Ekolog je vědec. Člověk, který se chová ohleduplně k životnímu prostředí, však není ekolog a je známkou nevzdělanosti takto tyto lidi označovat.

Jde o specifický úsek ekologie, který studuje vztah člověka k přírodnímu i životnímu prostředí. Klade si za cíl stanovit důsledky vzájemných vztahů jak pro člověka, tak pro přírodu a formulovat požadavky na chování člověka z hlediska ochrany přírodního a životního prostředí.

Jde o odchylku ve tvaru orgánu nebo celého organismu, která je podmíněna vlivem prostředí a není dědičná.

Pod pojmem ekosféra rozumíme oblast kolem hvězdy, ve které jsou příznivé podmínky pro vznik a udržení života. Je to ta vrstva Země, v níž existují živé organismy. Z hlediska prostorového uspořádání patří do ekosféry vrchní část litosféry, celá hydrosféra a spodní část atmosféry – troposféra.

Jde o obecné označení pro ucelenou část přírody (biosféry), která ovšem není uzavřená a komunikuje s ostatními částmi přírody. Příkladem je např. ekosystém listnatého lesa.

Jde o hraniční část mezi dvěma biocenózami (okraj lesa, pobřeží apod.), kde se vyskytuje větší počet druhů, než v sousedících biocenózách a má větší počet ekologických nik.

Pod pojmem ekotop rozumíme stanoviště pro organismy, které má dobré klimatické a půdní podmínky.

Zabývá se účinky chemických látek na strukturu a funkci ekologických systémů, a to se zvláštním důrazem na biotické složky těchto systémů.

Je to vnitrodruhová jednotka, která zahrnuje populace s výbornými dědičnými vlastnostmi.

Ekologické značení výrobku by mělo svědčit o jeho ekologické přípravě a šetrnosti k přírodě. Národní program označování ekologicky šetrných výrobků je založený na vytvoření konkurenčního prostředí na trhu mezi výrobky porovnatelných kvalitativních parametrů. Zavádí další výběrové kritérium, které zahrnuje stanovené ekologické požadavky na výrobek. Ovlivňování vzorců spotřeb a výroby vede k realizaci udržitelného rozvoje. Podstata označování ekologicky šetrných výrobků spočívá v certifikaci produktu nezávislou třetí stranou. Mezi hlavní ekoznačky patří například: Ekologicky šetrný výrobek, „The Flower“, BIO, Modrý králíček, FSC a mnohé další.

Tento pojem označuje organismus živící se na povrchu hostitele.

Jde o obydlenou část země. Krajinu, jež je poznamenaná činností člověka.

Vyrovnanost druhu v biocenóze.

Dopravní prostředek, který k pohonu místo běžných fosilních paliv (benzín, nafta, plyn) využívá elektrickou energii.

Obecně popisuje pohyb něčeho ven. V environmentálních souvislostech jde většinou o uvolňování polutantů (např. výfukové plyny), vznikající nejčastěji spalováním paliv v ohništi, pecích, kamnech a automobilech.

Jde o organismus, který se vyskytuje na určitém území. V úvahu se však bere pouze přirozený výskyt. Areály výskytu endemitů jsou rozdílní, někdy jde o jednu lokalitu s rozlohou několika m².

Při nákupu nového spotřebiče je dobrým vodítkem energetický štítek. U většiny výrobků platí, že kategorie C a D představují jakýsi průměr, kategorie F a G označují nehospodárné spotřebiče. Díky vývoji se s výrobky těchto kategorií naštěstí setkáváme výjimečně. U chladniček je dokonce zakázáno prodávat na našem trhu výrobky horší než D, naopak zde byly zavedeny dvě kategorie pro nejúspornější výrobky, označené A+ a A++. Na energetickém štítku najdeme i další důležité údaje. Například u praček a myšek je důležitým údajem také spotřeba vody, hodnotí se i kvalita praní (resp. mytí) a účinnost odstřeďování (resp. účinnost sušení). U chladniček a mrazniček je důležitá i kvalita izolace – hlavně když dojde k výpadku elektrického proudu. Čím lepší izolace, tím déle vydrží potraviny nepoškozené. U většiny výrobků je velmi důležitým údajem také hluk, který velmi významně ovlivňuje komfort užívání. Označování spotřebičů štítku je povinné, pokud by v obchodě štítek chyběl, riskuje prodejce pokutu.

Je to obor využívající poznatků z různých vědních oborů ekologie, chemie, fyziky, ekonomie a zkoumá vzájemné působení člověka ekosystémů. Zabývá se i prevencí znečišťování životního prostředí, nápravou vzniklých škod a nežádoucích zásahů. Zahrnuje ochranu přírody, využívání přírodních zdrojů, monitoring složek životního prostředí, nakládání s energiemi či péči o zdraví lidské populace.

Postupné rozrušování půdy a přenos jejích částic na jiná místa. Rozlišujeme vodní erozi a větrnou erozi. Příčinou bývá nevhodné rozmístění plodin, nesprávná agrotechnika, zanedbání půdoochranných opatření, nadměrný sešlap při pastvě, odlesnění svahů apod.

Eutrofizace je proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor. Rozlišujeme přirozenou eutrofizaci (jejímž hlavním zdrojem je výplach těchto živin z půdy a rozklad mrtvých organismů) a nepřirozenou, nadměrnou eutrofizaci způsobenou lidskou činností. Dusíkaté látky a fosfáty způsobující nepřirozenou eutrofizaci často pocházejí z hnojiv používaných v zemědělském sektoru a dešti splavovaných do vodních toků, existují však i jiné signifikantní zdroje (u fosforu třeba některé prací prostředky, přicházející do řek kanalizací).

Dlouhodobý vývoj od nejjednodušších útvarů a organismů až k organismům nejsložitějším, nejvyspělejším, nejdokonalejším. Evoluce je výsledkem přirozeného výběru.

Provádějí se tak, aby vedly k jednání a myšlení, které je v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti a udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. EVVO vede k osvojení znalostí a návyků, utváření hodnot a životního stylu potřebných k ochraně životního prostředí, ochraně přírody a krajiny k zajištění udržitelného rozvoje. Důležitý je přímý kontakt s přírodou.

Nerostné suroviny organického původu (ropa, uhlí, zemní plyn), jsou energeticky bohaté. Vznikla v dávných dobách přeměnou odumřelých těl za nepřístupu vzduchu.

Pojem fotosyntéza pochází z řeckého fós, fótos = světlo a synthesis = shrnutí, skládání. Jde o biochemický proces, při kterém se mění energie přijatá ze světelného záření na energii chemických vazeb. Využívá světelného, např. slunečního záření, a tepla k tvorbě (syntéze) energeticky bohatých organických sloučenin – cukrů – z jednoduchých anorganických látek – oxidu uhličitého (CO2) a vody. Fotosyntéza má zásadní význam pro život na Zemi.

Jde o kolektor složený z fotovoltaických článků, které mohou být tvořeny polovodičovými nebo organickými prvky, které přeměňují světelnou energii v elektrickou energii. Pomocí křemíkových solárních panelů se celkově daří přeměnit jen asi 17 % energie dopadajícího záření na elektrickou energii.

Jde o komerční označení pro skupinu halogenderivátů uhlovodíků, které obsahují alespoň 2 vázané halogeny (halové prvky), z nichž jeden musí být fluor. Běžně využívané freony jsou plyny nebo nízkovroucí kapaliny. Jsou bezbarvé, nehořlavé a při vdechování nejsou toxické. Využívají se jako výborné izolanty a rozpouštědla. Dříve se ve velkém měřítku používaly v chladicích zařízeních, jako jsou hasicí prostředky nebo hnací médium ve sprejích. Dnes se od jejich využití upouští kvůli jejich negativnímu vlivu na ozónovou vrstvu zemské atmosféry a s tím spojeným zvýšeným pronikáním UV záření na povrch Země, díky čemuž vznikají nemoci, jako je zánět spojivek, rakovina kůže a poškození očí.

Certifikát FSC zákazníkům zaručuje, že dřevo pochází z šetrně obhospodařovaných lesů. Certifikace FSC představuje důvěryhodný systém lesní certifikace s celosvětovou působností. Díky své transparentnosti, otevřenosti všem zájmovým skupinám a díky striktním sociálním a ekologickým standardům má FSC podporu největších environmentálních organizací jako WWF, Friends of the Earth nebo Greenpeace, stejně jako velkých obchodních řetězců, jako je Hornbach, IKEA, B&Q či Home Depot. Na trhu najdeme FSC certifikované hračky, nábytek, okna, dveře, schody, železniční pražce, zahradní nábytek, nábytek do domácností, kanceláří, potřeby pro kutily, kuchyňské náčiní a stavějí se domy a mosty za dřeva FSC.

Pod pojmem GMO rozumíme organismus, jehož genetický materiál (tedy sekvence DNA v buňkách) byl úmyslně změněn. Lze hovořit o záměrné mutaci. V současnosti jsou genetické modifikace předmětem mnoha diskuzí.

V oblasti genetiky jde o soubor všech genů v populaci organismů. V oblasti ochrany přírody zahrnuje soubor všech živých organismů v určité oblasti se současně se projevujícími i s potenciálními dědičnými vlohami (geny). Dělí se na zoogenofond (zahrnuje volně žijící i chované druhy a plemena živočichů) a fytogenofond (zahrnuje divoké i plané druhy rostlin i jejich pěstované odrůdy). Důležitým úkolem ochrany přírodních zdrojů je záchrana existujícího genofondu a jeho racionální využívání.

Je to abstraktní fenomén, zahrnující různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni. Globalizaci lze chápat, jako nerovný proces, v jehož důsledku se některé části světa relativně přibližují, zatímco jiné relativně oddalují, to vše bez ohledu na geografickou vzdálenost. Tyto nové vzdálenosti jsou určeny rychlostí přenosu informací a jsou přímým důsledkem úrovně zapojení míst do systému globální ekonomiky. Díky těmto rozdílům mohou mít podobné procesy v různých částech světa velmi rozdílné důsledky (typickým příkladem je např. zavádění volného trhu).

Je to termín popisující nárůst průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů, který byl pozorován v posledních letech. Průměrná globální teplota od konce 19. století vzrostla o cca 0,6 °C, a je pravděpodobné, že většinu oteplování pozorovaného během posledních 50 let lze připsat „lidským aktivitám“. Lidstvo přispívá k oteplování zvětšováním množství oxidu uhličitého (CO2) a jiných skleníkových plynů, uvolňovaných při spalování fosilních paliv, mýcením lesů a dalšími aktivitami. Přirozený skleníkový efekt udržuje atmosféru asi o 33°C teplejší, než by byla bez přítomnosti uvedených plynů v atmosféře. Globální teplota v roce 2100 by mohla být o 1,4 až 5,8 °C vyšší než v roce 1990. Očekává se, že změny teplot povedou k dalším klimatickým změnám, včetně zvedání hladiny moří a změn v množství a alokaci srážek. Takové změny mohou zvýšit četnost a intenzitu extrémních atmosférických jevů jako jsou povodně, sucha, vlny veder a hurikány, změny zemědělských výnosů, globální stmívání, snižování průtoku řek v létě nebo přispívat k vymírání biologických druhů. Existuje určitá skupina vědců popírajících názor, že lidská činnost hraje v současném zvyšování teplot významnou roli. Současně probíhá řada politických i veřejných debat, zabývajících se možnostmi, jak případné oteplování a jeho vlivy omezit nebo jak se vyrovnat s jeho důsledky.

Jde o nejrůznější závažné problémy, které ovlivňují život na celé planetě: např. populační růst, znečištění atmosféry včetně kyselých dešťů, znečištění vod a hrozící nedostatek pitné vody, oteplování země (skleníkový efekt), ničení tropických deštných pralesů, snižování biodiverzity, vyčerpávání surovinových zdrojů, poškozování ozónové vrstvy, rostoucí produkce odpadů, šíření pouští (desertifikace) apod.

Jde o chemický nebo biologický přípravek k ničení rostlin (plevele).

Humus je soubor odumřelých organických látek rostlinného i živočišného původu. Tyto látky jsou v různém stupni přeměny. Je to nejúrodnější část půdy.

Jsou to emise, které se dostaly do styku s životním prostředím. Mohou se kumulovat v půdě, vodě či v organismech. V praxi jsou imisemi například těžké kovy nebo jiné znečišťující látky, které se ukládají v životním prostředí, například podél silnic nebo v potravním řetězci. Imise jsou následkem emisí - koncentrace je stálá a nižší než emise. Drží se při zemském povrchu (ve městech jsou pravidelně monitorovány). Patří do nich také spad = pevné částice dopadlé na zem.

Tyto odpady nejsou pro životní prostředí nebezpečné, nemohou jej poškodit. Stále však jde o odpady, a tak není možné s nimi nakládat libovolně. Je to především stavební odpad, výkopové zeminy apod. V poslední době se inertní odpady stávají cennou surovinou, se kterou je dobré šetrně zacházet. Vytříděný a upravený stavební odpad může nahradit štěrk nebo písek, který tím pádem nemusí být těžen v přírodě.

Na daném území je takovýto druh nepůvodní a šíří se zde nekontrolovaně, přičemž vytlačuje původní druhy, které zastupují podobnou funkci v přírodě, jako on. U nebezpečných invazí se může stát, že daný druh rozvrátí celé ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení nebo likvidaci mnoha původních druhů, nejen těch s podobnou nikou. Invaze může skončit až naprostým vyhynutím původních druhů. Mezi invazní druhy lze zahrnout též mikroorganismy způsobující choroby.

Jde o zvrat teplotních pásem, představuje nepříznivou meteorologickou situaci – stav, kdy u zemského povrchu je nižší teplota než ve vyšších vrstvách atmosféry. Tehdy dochází k tvorbě inverze.

Způsobuje masivní vymírání živočišných druhů. Mnoho vědců věří, že současné kácení tropických pralesů ve velkém měřítku způsobuje oteplování Země, a to může mít za následek zvýšení mořské hladiny a záplavy největších přístavních měst. A co víc, kultura a „místa pro život“ mnoha milionů lidí žijících v pralese jsou ničeny a ohroženy kácením a zabíráním půdy. Mezi největší důvody odlesňování patří pěstování dobytka, získávání dřeva, těžba nerostných surovin a velkoplošné projekty, jako budování komunikací a vodních přehrad pro výrobu energie. Mnoho těchto aktivit je podporováno vládami, aby byl vidět tak zvaný „pokrok“. Je to jeden ze způsobů řešení jejich ekonomických problémů, díky mezinárodnímu zájmu kácet pralesy pro využití nerostného bohatství na území tropických pralesů. Cena a důležitost tropických pralesů však nemůže být jednoduše měřena ekonomickým pohledem podle toho, co produkují. Nejenže jsou jakýmsi „skladem“ různých živočišných druhů a vědeckých objevů, tropické pralesy hrají životní roli v globálním a lokálním klimatu.

Původ slova najdeme v řeckém „klimein“ neboli „sklánět se“. Jde o dlouhodobý stav počasí, který je podmíněný energetickou bilancí, cirkulací atmosféry, charakterem aktivního povrchu a v dnešní době i člověkem. Změny nastávají jen v dlouhodobých časových úsecích. Rozeznáváme makroklima, mezoklima, místní klima a mikroklima. Studiem podnebí se zabývá klimatologie. Klimatografie je popis podnebí pro určitou oblast, kdy základními údaji jsou průměry teploty vzduchu a průměrné úhrny srážek.

Ve vědeckém oboru zvaném ekologie jde o jeden ze základních pojmů. Představuje finální stádium sukcese. Společenstvo, které je klimaxové, je stabilní a neměnné. Tento stav je typický pro stanoviště, která byla osídlena druhy nejlépe adaptovanými na konkrétní prostředí. Jedná se o vědecky popsanou lidskou představu o naprosto optimálním stavu přírodního prostředí, kdy je maximální vyváženost mezi zdroji, jež jednotlivá přírodní společenstva potřebují pro život, a tím, co tato společenstva během svého života vyprodukují z hlediska své látkové a energetické výměny. Jde o ideální hypotetický stav, kterého ve skutečnosti nelze stoprocentně dosáhnout.

Kompostování je biologická metoda využívání biologicky rozložitelného odpadu, kterou se za kontrolovaných podmínek aerobních (proces nebo prostředí takové, ve kterém je dostatečné množství molekulárního kyslíku, zjednodušeně tedy řečeno – za přístupu vzduchu) a činností mikroorganismů přeměňuje biologicky rozložitelný odpad na kompost. Důležitou roli hraje surovinová skladba, dostatečné množství strukturního materiálu a vhodná vlhkost kompostu. Dle velikosti a způsobu kompostování rozeznáváme kompostování domácí, komunitní a komunální.

Je definován jako typ srážek s pH nižším než 5,6. Normální déšť má pH mírně pod 6 – je mírně kyselý. Toto přirozené okyselení způsobuje oxid uhličitý, který tvoří s vodou slabou kyselinu uhličitou. Kyselý déšť je způsoben oxidy síry pocházejícími ze sopečné činnosti a spalováním fosilních paliv, nebo také oxidy dusíku pocházejícími například z automobilů. Jakmile se rozptýlí do atmosféry, začnou reagovat s vodou za tvorby sirných a dusíkatých kyselin, které padají na zem ve formě deště. Může také vznikat malé množství kyseliny chlorovodíkové. Zvýšená kyselost v půdě a ve vodních tocích se nepříznivě projevuje na rybách a rostlinstvu. Kyselý déšť také urychlí zvětrávání uhličitanových materiálů (například vápencové skály nebo i omítek na budovách atd.).

Jedna z nejznámějších ekoznaček. Označuje kosmetiku, která nebyla testována na zvířatech. Tyto pokusy se nazývají vivisekce – z latinských slov „vivo“ a „secco“, tj. „řezat za živa“. Způsobují zvířatům utrpení a smrt, tyto pokusy nelze nazvat vědou, skutečná věda je založená na alternativních metodách, které nikomu neubližují. Proto chraňte zvířata, přírodu i své zdraví používáním přírodní kosmetiky a ekologických úklidových prostředků.

Poskytuje ochranu maloplošných území v národním nebo mezinárodním měřítku. Chrání unikátní přírodní ekosystémy a vzácné či ohrožené organismy i anorganické fenomény. Platí zde zákaz hospodaření intenzivním způsobem, těžby surovin, výstavby nových staveb, vstupu a vjezdu mimo vyznačené cesty, provozování horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a sběru a odchytu rostlin a živočichů. NPR je zřizována vyhláškou Ministerstva životního prostředí České republiky.

Je to soustava chráněných území, kterou vytváří členské státy Evropské unie. Slouží k ochraně biologické rozmanitosti a tato území jsou navrhována podle přesně stanovených kritérií. Natura 2000 chrání především ohrožené typy prostředí a způsob této ochrany si každý členský stát určuje sám. V České republice za tyto oblasti zodpovídá Agentura ochrany přírody a krajiny.

Jde o označení některých vybraných, na Zemi přístupných forem energie, získané primárně především z jaderných přeměn v nitru Slunce. Dalšími zdroji jsou teplo zemského nitra a setrvačnost soustavy Země-Měsíc. Lidstvo je čerpá ve formách např. sluneční záření, větrné energie, vodní energie, energie přílivu, geotermální energie, biomasy a další. Oficiální definice obnovitelného zdroje podle českého zákona o životním prostředí zní: „Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka.“

Odpad je movitá věc, které se člověk zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Pro jeho shromáždění se obvykle využívají následující možnosti: opětovné využití, materiálové využití (recyklace, kompostování), energetické využití (spalování, výroba paliv) a uložení na skládce odpadů. Nebezpečné odpady vyžadují speciální manipulaci.

Označení pro výrobky, které neobsahují freony.

Je to označení pro oblast stratosféry s oslabenou vrstvou ozónu. Ozónová díra byla poprvé pozorována počátkem 80. let 20. století nad Antarktidou. V roce 1985 tam v září a říjnu poklesla koncentrace ozonu na polovinu dlouhodobého průměru. Později byl naměřen kolísavý úbytek stratosférického ozónu nad Jižní Amerikou a Austrálií a později také nad Arktidou na severní polokouli. Rekordní snížení bylo v letech 1992 až 1993 a dlouhodobě je sledováno nad nejobalenějšími oblastmi světa o cca 0,5 % za rok. U lidí a zvířat může zvýšená intenzita UV záření zapříčiněná ozonovou dírou způsobit poškození zraku, vyvolat rakovinu kůže a snížení imunity. U rostlin včetně mořského fytoplanktonu snížený růst a sníženou odolnost vůči škůdcům.

Má velmi široké pojetí. Lze říci, že je to koncepce přístupu k přírodě, zemědělství a životnímu prostředí obecně tak, aby bylo na či za hranicí trvalé udržitelnosti.

Jsou to přípravky a prostředky, které jsou určené k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, a k ochraně rostlin, skladových zásob, technických produktů, bytů, domů, výrobních závodů nebo i zvířat a člověka. Nejvíce se pesticidy uplatňují v zemědělství.

Soubor jedinců téhož druhu vyskytujících se v určitém prostoru a čase ve všech vývojových stádiích.

Jde o svaz ekologických zemědělců, což je nevládní nezisková organizace, která v České republice prosazuje a podporuje ekologické formy hospodaření a spotřebu biopotravin. Svaz zastupuje zájmy svých členů, což jsou především ekozemědělci, zpracovatelé a prodejci biopotravin, školy i spotřebitelé. Vytvářejí podmínky pro dialog, spolupráci a rozvoj ekologického zemědělství i ekologické výchovy.

Je pravým opakem životu prospěšnému ozonu ve stratosféře. Vyskytuje se těsně nad zemským povrchem je lidskému zdraví nebezpečný, působí dráždění, bolesti hlavy, nemoci dýchacích cest a zvyšuje riziko astmatických záchvatů. Jeho zvýšený vznik lze pozorovat za horkých letních dnů v místech vysoké koncentrace výfukových plynů automobilových motorů. Označuje se také jako suchý smog či losangeleský smog.

Recyklací se rozumí takové nakládání s odpadem, které vede k jeho dalšímu využití. Recyklace umožňuje šetřit obnovitelné i neobnovitelné zdroje a omezuje zátěž životního prostředí. Recyklace se dělí na přímou a nepřímou. Přímá recyklace znamená znovuvyužití věci bez další úpravy (typickou přímou recyklací je znovuvyužití automobilových součástek z vrakoviště). Nepřímá recyklace zahrnuje znovuvyužití pomocí znovuzpracování materiálu z odpadu.

Znamená zpětné získávání tepla ze znečištěného vzduchu, který je odváděn ven z obytných prostor. Přiváděný vzduch se ve speciálním zařízení předehřívá tímto teplým odpadním vzduchem. Ten tedy není bez užitku odveden otevřeným oknem ven, ale v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého tepla přiváděnému vzduchu.

Resilience = pružnost, houževnatost, odolnost, nezlomnost. Resiliencí ekosystému rozumíme schopnost vrátit se k „normálnímu stavu“ po skončení působení rušivého faktoru. Měřítkem zde je čas, za který dojde k obnově „normálního stavu“.

Soubor opatření (činností) vedoucích k obnovení nebo k nápravě přirozených funkcí člověkem poškozených ekosystémů, společenstev, stanovišť, krajinných celků apod. Cílem je též zvýšení estetické hodnoty krajiny. Nejčastějším revitalizačním úsilím je náprava režimu toků a částí jejich povodí. Revitalizační opatření nejsou pouze úpravy koryt toků (vytváření meandrů) a zemní práce (geomorfologické zásahy), ale též odstranění příčin degradace prostředí (splachy hnojiv z polí), odstraňování nevhodné vegetace či dosadba vegetace původní i návrat původního typu obhospodařování (pastva, sečení apod.).

Rezistence = schopnost vzdorovat, odolnost. Rezistencí ekosystému chápeme schopnost zabránit změně během rušivého faktoru. Měřítkem je rozpětí mezi oběma stavy, tedy čím menší rozdíl mezi „normálním stavem“ a odchylkou, tím je systém rezistentnější.

Jde o přirozený způsob, jakým se tekoucí voda zbavuje nečistot přírodního i antopogenního původu působením chemických, fyzikálních a biologických pochodů (odplavování, rozkládání, usazování, zřeďování apod.)

Je to proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že absorbuje dopadající sluneční záření a zároveň brání jeho zpětnému odrazu do prostoru. Mars, Venuše a ostatní nebeská tělesa s atmosférou (jako například Titan) také vykazují skleníkový efekt.

Smogem rozumíme chemické znečištění atmosféry, které je způsobené lidskou činností. Název pochází z anglického spojení dvou slov „smoke“ (kouř) a „fog“ (mlha). Jedná se o jev, během kterého je atmosféra obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví. Z odborného hlediska se smog rozlišuje na dva typy:

• Londýnský – Redukční smog – (též londýnský nebo zimní), je označení pro složení městského a průmyslového kouře s mlhou, vyskytující se během roku typicky v zimních podmínkách s výraznými přízemními inverzemi teploty vzduchu. V závislosti na průmyslovém znečištění moderní společnosti je zimní smog složen převážně z oxidu siřičitého SO2 a některých dalších látek, které snadno podléhají oxidaci. Tyto látky mají často silně redukční účinky na své okolí.
• Los Angelský – Oxidační smog – byl objeven ve 40. letech v kalifornském městě Los Angeles. Bývá označován též jako kalifornský, losangeleský, fotochemický či letní smog. Tento druh smogu má silné oxidační, agresivní, dráždivé (na sliznice, dýchací cesty, oči atd.) a toxické účinky.

Princip získávání energie ze Slunce spočívá v přeměně slunečního záření na tepelnou energii pomocí solárního kolektoru. Sluneční záření je absorbováno kolektorovou plochou. Takto získaná energie ohřívá směs vody a nemrznoucí přísady. Cirkulující směs ohřívá přes výměník tepla vodu v zásobníku a vrací se zpět do kolektoru.

Jednotlivé populace nevytvoří společenstvo, ale jsou spolu ve vzájemných složitých vztazích. Společenstvo jako celek má určitou strukturu, která je závislá na abiotických podmínkách života (světlo, teplo, vzduch, voda, minerální látky). Ráz společenstva určují řídící populace. Společenstva jsou druhově rozmanitá, uměle vytvořená společnost (monokultura) je druhově chudá a nestabilní. Složení společenstva se v průběhu času mění.

Je to ekologický termín, který označuje vývoj a změny ve složení společenstev v ekosystému a představy o něm. Rozlišuje se primární sukcese (popisuje vznik společenstev na novém území) a sekundární sukcese (věnuje se vývojem již existujících společenstev).

Jde o vědecký termín, který označuje jakékoliv úzké soužití dvou a více organismů. Jedinec v symbiotickém vztahu se nazývá symbiont. Často je tento termín používán jen ve smyslu oboustranně výhodného soužití.

Stroj, který čerpá teplo z jednoho místa na jiné vynaložením vnější práce. Obvykle je to z chladnějšího místa na teplejší. Je základem řady strojů a zařízení, například chladniček, mrazniček, klimatizace, některých druhů vytápění, apod.

„Květina.“ V Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru se můžete setkat se symbolem ekoznačky EU v podobě stylizované květiny. Květina je udělována výrobkům šetrným vůči životnímu prostředí. Na Květinu můžete narazit na domácích spotřebičích, počítačích, oděvech a obuvi, čisticích prostředcích, také u turistických ubytovacích služeb a služeb kempů. Jedná se o zcela dobrovolný systém fungující již od roku 1992. Ekoznačka je spravována Evropskou radou pro poznačení (EUEB), s podporou Evropské komise a všech členských států EU a EHP.

TUR je takovým způsobem ekonomického růstu, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Mezi hlavní cíle trvale udržitelného rozvoje patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě.

Rozlišujeme záření typu A: 320 nm, je neškodné a prospěšné pro tvorbu vitaminů A a D, v atmosféře je pohlcováno málo. Záření typu B: 280 – 320 nm, má smrtící účinky, v atmosféře je pohlcováno silně. Záření typu C: 180 – 280 nm, má smrtící účinky, v atmosféře je pohlcováno zcela.

Aby byl ekosystém nazýván úplným, musí zahrnovat všechny 4 složky. Ekosystémem je například les se všemi rostlinami, živočichy, spadaným listím, humusem, půdou a vzduchem, se srážkovou a podzemní vodou. Příkladem umělého ekosystému je akvárium či skleník.

Jde v podstatě o zářivku miniaturizovanou do té míry, aby vešla do běžných svítidel a vybavená příslušnou paticí. Světlo v ní vzniká na zcela odlišném principu než v běžných žárovkách, kde září rozžhavené vlákno a 90 % energie se změní v teplo. Zde vyzařují ionty (kladně nabité částice) plynu v zářící části a odevzdají tak část energie, kterou jim dodal průchod elektrického proudu. Tato žárovka spotřebovává podstatně méně energie než žárovka klasická. Při stejné svítivosti jakou vydává klasická žárovka o příkonu 100 W spotřebuje úsporná žárovka pouze 21 W. Na každou spotřebovanou kilowatthodinu se musí spálit asi 1 kilogram uhlí, přičemž se do ovzduší uvolní více než 1 kilogram skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO2).

ÚSES je krajinotvorný program. Jde o propojený soubor přirozených i pozměněných (avšak přírodě blízkých) ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Jeho hlavním smyslem je posílit stabilitu krajiny zachováním či obnovením stabilních ekosystémů a jejich vazeb. ÚSES může být lokální, regionální či nadregionální.

Jde o způsob stravování, filozofie a životního stylu, odmítajícího využívání zvířat především pro potravu. Je přísnější formou vegetariánství, zříká se konzumace masa, vajec, mléčných výrobků či medu. Mnoho veganů nesouhlasí s rybařením, myslivostí, cirkusy, zoo, kožešinovým průmyslem apod. Toto chování je motivováno etickým přesvědčením, že je nutné vyloučit všechny formy zneužívání a krutosti ke zvířatům, podporuje rozvoj a využívání alternativ bez krutosti ve prospěch lidí, zvířat a životního prostředí.

Zde se využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost. Vermikompostér lze umístit na chodbu, balkón, do garáže, dílny či do třídy ve škole, do kanceláře. Důležité je zajistit pro žížaly optimální teplotu (kolem 20°C) a správnou vlhkost substrátu. V létě se tedy nesmí vystavovat přímému slunečnímu záření, aby nedocházelo k výparu vody a přehřívání, naopak v zimě nelze vermikompostér nechat venku bez izolace.

Značka ZELENÝ BOD je ochrannou známkou. Označení obalu značkou ZELENÝ BOD znamená, že za tento obal byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující zpětný odběr a využití obalového odpadu v souladu se Směrnicí ES 94/62.

Zpětným odběrem se rozumí odebírání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů na území České republiky bez nároku na úplatu. Účelem je jejich využití nebo odstranění. Zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Povinnou osobou se rozumí právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky vyrábí nebo dováží. Účelem zpětného odběru není pouze využití nebo odstranění odpadu z těchto výrobků. Důležitější je vzniku tohoto odpadu předcházet.

Je to soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt a podmínek, kterými je obklopen (například i městské prostředí apod.). Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí člověka.